otruba | StčS |

otrub, -a/-u m., otruba, -y f., dolož. většinou v pl.; k otrúbiti, otrubiti

1. (jen ojed. sg.) otruby, slupky obilných zrn rozdrcené a oddělené od mouky (zvl. jako krmivo): furfures tritici otrubi GlosMV 41; aby své břicho nasytil těch otrubow, ješto vepři jědiechu KristA 66a; farina múka, furfur dic otruby KlarBohO 289 (De semine; otrub ~E); [chléb] z prosté múky nezcízené všie věci od otrubow ŠtítVyš 80a; cantabrum pšeničné otruby SlovVodň 36b; ztluč je [koření] s starým sádlem a s otruby LékFrantA 127b; obětujíc jemu [Bohu jako vepři] otruby a kvasnice TovHád 121b (v obraze); těmi otrubami odejme se ta prožluklost Apat 18a ab…furfure; [sirup] s vodú furfuru, totiž z wotrubu, a mají k této nemoci býti wotrubi žitní LékŽen 92a; ║ všicku vybrati rudu, pravým gverkóm toliko otruby ostaviece PrávHorS 124a (~T, otrusky ~M, ~K) furfura úlomky vzniklé při rubání, odpad

2. pl. lupy, šupinky loupající se pokožky (zvl. při kožních chorobách): o práchnivosti neb otrubiech a rozsedlinách na hlavě [nadpis]. Otruby hlavnie súť zbytečnosti zarozené na plti LékSalM 219 de furfuribus…furfures, pod. t. 220; prchnú [„oblitiny“] jako otruby od miesta po drbání LékSalM 405 furfures. – Jen v LékSal

3. Otruba, -y m. (též Votruba) jm. osob.: Otruba ArchČ 7,286 (1467); Jan Votruba ArchČ 17,386 (po 1494)

Ad 1: za lat. cantabrum stč. též tluč. – Ad 3: jm. míst. Otruby v. Otrybi

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 8 měsíci a 19 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).