otrubiti | StčS |

otrúbiti, otrubiti, -b̕u, -bí pf.; k rubati, rúbati

1. co (s čeho) odseknout, odetnout; [větev] utnout, useknout: pochytiv sekyru odrubi [Abimelech] větev s dřeva BiblCard Jdc 9,48 (~Ol, ~Lit, urubi ~Pad, uťal ~Praž) praecidit; všelikú větev, ješto nenese ovoce na mně [na kmenu vinař], odrubi ZrcSpasK 75 (srov. J 15,2); ten [kámen] tak sě drží dřeva, až často musí jej s dřěvem odrubyty LékVodň 165b. – Srov. urúbiti, otsieci 1

2. čeho [nežádoucího] čího odejmout něco něčího, zbavit něčeho někoho: Otrub úkory mé, jiež domněl sem sě ŽaltKap 118,39 (otni ~Wittb, otetni ~Klem, BiblLit, ~Pad, ~Praž, odvrať ŽaltPod, otejmi BiblOl) amputa; quia amputavit [Maria] (odrubila gl.) potestatem eius Káz Muz II E 9,3a

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 10 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).