otrok | StčS | MSS |

otrok, -a m.

1. služebník v nejnižším sociálním postavení; v Čechách do 13. stol. a v starověkém kontextu otrok, nevolník: ktožkoli chce mezi vámi býti první, bude váš otrok EvZimn 11b (Mt 20,27: BiblDrážď, otrok neb podnože EvPraž, sluha porobenec BiblJ, sluha EvOl 227b a 315b, ~Beneš, BiblLit, ~Praž, panošě ~Ol, služebník ~Pad) servus; pakli kto vyrazí oko svému otroku neb své robě…, propustí je svobodny pro oko, ješto vylúpil BiblCard Ex 21,26 (~Ol, ~Lit, oko sluhy svého ~Pad, služebníka ~Praž) oculum servi; dělník operarius, nájemník mercenarius. Otrok mancipium KlarGlosA 2499 (De artificibus); emptitius otrok BiblGlos Gn 17,12 (tak vzchovanec, jako zakúpenec ~Card, ~Ol, služebník kúpený ~Praž, sluha…kúpený ~Pad) empticius; manciper Otrok SlovWies 2a; život jemu [lakotnému] zhyne pracemi, na kterých jest jeho lakomstvie otrokem sobě sjednalo ChelčKap 13b (v obraze) si porobilo; osla břímě a otroka práce krotí BechNeub 71a; mancipo…mancipium facere v službu podrobiti, wotroka učiniti VodňLact dd4a. – Srov. otrokyně

2. námezdník, člověk najatý (za odměnu zjednaný k nějaké činnosti), námezdní síla; [v dlouhodobém pracovním poměru] sluha; [v hospodářství] čeledín: otrok…, jehož nejsú ovce vlastnie, vida vlka…, pustí ovce EvSeit 143b (J 10,12: var. v. nájemník 1) mercenarius; kak mnozí ottroci v domu otcě mého hojněji chleby EvZimn 12a (L 15,17: ~Beneš, pod. BiblDrážď a ost., kolik mzditelóv EvOl, co…dělníkóv ~Praž) mercenarii; mzda tvého otroka BiblCard Lv 19,13 (~Ol, ~Lit, nájemníka ~Pad, dělníka ~Praž) opus mercenarii; neobtěžuj jeho [chudého bratra] robotú robotných, ale jako otrok a rataj budeť BiblCard Lv 25,40 (~Ol, ~Lit, námezdník ~Pad, nájemník ~Praž) mercenarius; jestli tu který otrok, rychlý, …ješto by chtěl věrně slúžiti MastDrk 113; když hospodář k tomu dielu otroky pošle ŠtítSvátA 61b; drazí jsú otroci, rolí hyne, slúh není HusSvatokup 178a; Otrok jest ten, ktož ze mzdy slúží RokLukA 320b; kteří [Poláci] sú v městech [českých] byli řemeslníci aneb otroczy, mnozí jsú vyhnáni z země LetTrub 178b. – Srov. otročník

3. jm. osob.: Otrok CDB 2,373 (13. stol.)

V době předhist. nejspíše osoba vykázaná (srov. otřéci 1, otřečený) ze společenství „plnoprávných“ osob, srov. stsl. otrokъ ‚dítě‘ a č. dial. hanlivé (v)otrok. – Ad 1: za lat. servus stč. též robotěz, robotný; za mancipium též nevolný; za empticius též robotník; slovy empticius a mancipium označuje otroky v Čechách Kosmas (191 a 232). – Ad 2: srov. pacholek 5. – Ad 3: srov. též jm. míst. Otrokovici (CDB 1,120; 1131); Otročici (Erect 1,57; 1366)

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


otrok m. otrok; sluha
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).