|
|
nájemník, -a m., ojed. nájemlík; k nájem 1. člověk najatý, za odměnu k nějaké činnosti zjednaný, námezdní síla: ale nagemnyk…, jehožto nejsú ovce vlastní, vidě vlka jdúce a opustě ovce, i běží EvOl 270a (J 10,12: BiblLit, ~Pad, ~Praž, otrok EvVíd, ~Seit, ~Zimn, ~Rajhr, přípašě BiblDrážď, ~Ol, EvBeneš) mercenarius; mzdy nagemnykowy u sebe nechovaj ComestC 213a (Tob 4,15: mzdářě BiblOl, mzdníka ~Card, ~Lit, námezdníka ~Pad, dělníka ~Praž) mercenarii; host, podruh, nagemnik, pacholek ComestK 86a (nájemný pacholek ~C) mercenarius; na pokolenie li nagemnyka ptáš BiblOl Tob 5,17 (nagemnikow ~Card, ~Lit, ~Pad, nagemlikow ~Kladr, na rod…posla ~Praž) mercenarii; nejsú [nynější duchovní] pastýřé, ale nagemnyczy nebo přípastvie, ješto na mzdě pasú a pro zisk WaldhPost 67b (v obraze); nagemník neb námezdník jest ten, kterýž pro časnú neb pro tělestnú potřebu slúží někomu, aby od něho vzal; a tak slóve nagemnik, že na nájmu slúží, neb námezdník, že ze mzdy tělestné slúží HusPostH 78b; ktož koli jsú pod mocí jednoho, slovu služebníci, ale ktož slúžie mnohým, slovú nágemnicy BurleyMudrC 194b; tehdy mají býti [v radě] všichni usedlí, ale žádný domovník ani nagemnik ani podruh PrávPražV 144b; lidem buď [králi] prospěšný, ať náklad svůj na tobě najíti mohu, neb si nágemnijk všech a pastýř ovcí božích TovHád 131b (v obraze); pro zchovance, nagemniky a pro pankharty ZřízVlad k1a pro conductis; negocita…,id est negociator, institor, opifex, mercennarius pracník, nádenník, kramář, nagemnik VodňLact O6a. – Srov. nájemníkový 2. expr. (pejor.) [při hodnocení duchovních] námezdník, kněz konající svou povinnost jen pro zisk: kteříž pro zisk časných věcí káží, Nágemnijcy mohou býti řečeni JakPost 143a; kněžie, zlí nagemniczy, do měst hrazených za přiekopy utekli sú a vedu války jedni proti druhým ChelčBoj 423b; a kněžie nejsú li lotři a zloději, ale najméně nagemnici, když se chybie Ježíše? RokJanK 165a 3. jur. nájemce, nájemník (arch.), osoba platící nájem za dočasné užívání nemovitosti, pachtýř: jakož jsem jemu Jarohněvice prodal, tu mi jest slíbil, aby nájemníka na dvoře tudyž v Jarohněvicích nechal do tří let Půh 2,424 (1414); ruoznice mezi paní Kristinú…a Janem z Únětic, nájemníkem dvoru jejieho ArchČ 28,299 (1433); conventor hereditatum seu bonorum nagemnik dědin, sbožie ProkPraxD 64b; o fary se tržiti přivykli [kněží] i ceniti jako nájemníci Pís VýbAkad 2/2,88; sed Cristus tanquam malum pensionarium nagemnika, úročníka expellit [daemonium] Káz Muz XVI E 10, 124b; sladovníci neusedlí, kteříž slovu nájemníci a mají sladovny nájemné ListářPlz 2,355 (1495) 4. eccl. jur. kněz mající v nájmu církevní beneficium od jiného duchovního: conventor (nadeps. nad pův. comentor) nagemnyk KlarGlosG 1026 (De hominibus spiritualibus; najímák ~A, najimač ~B); Erazím měštěnín…peníze byl položil u nájemníka kostela v Vystonicích…‚tu pak, když ten kněz nájemník byl zabit…,ty peníze pobrali Půh 2,97 (1407); též že znajímá [kněz] kostel i pase se v městě bez práce, a nagemnik pilen jest, aby střihl i zdojil ovce [tj. věřící] HusSvatokup 175a; což se dotýče kněží…‚ kteříž jsú buďto faráři, nebo nájemníci obojí strany, kolikž který kosteluo zpravuje, aby s každého kostela kopu gr. m. dal ArchČ 4,501 (1479). – Srov. najimač 5. jm. osob.: Martinus Nagemnyk de Herzman CDM 14,44 (1408) Ad 1: doloženo v památkách čescsl. redakce (Bes), v. Slov. stsl., s. v. naimьnikъ; za lat. mercenarius stč. též služebník. – Ad 4: srov. TomekDěj 3,160n. Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nájemník, -a, masc., kdo pracuje na nájmě, za mzdu, za plat, Mietling, mercenarius: tak slove nagemnik, že na nájmu slúží HusPost. 78b; nagemník (t. najatý pastýř) utieká vida vlka RokycEvJan. 82a, nagemnik utieká, že nagemnik jest HusPost. 77b; pokolenie nagemnyka mercenarii Ol. Tob. 5, 17; nagemnyk mercenarius Prešp. 2354, Rozk. 3434, BohFl.732; — adj. possess. -óv nájemníkóv: na nagemlikow-li se rod ptáš čili na samého nagemnika genus quæris mercenarii Kladr. Tob. 5, 17, nájemlík- omylem m. nájemník. — Kdo má co najato, Pächter: aby v domě… nagemnijczy býti měli KolA. 9a (poč. XVI. stol.); mají býti všickni usedlí, ale žádný domovník ani nagemnik ani podruh Pr. pr. 248; — co se dotýče kněží, kteříž jsú budto faráři nebo nájemníci ArchČ. 4, 501 (BrandlGloss. 166), kněz nájemník, jenž má najatu faru od jiného. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nájemník m. člověk najatý k nějaké činnosti za mzdu, za plat; nájemce Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nájemník m. = kdo pracuje za mzdu Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|