1. (čí) odpůrce, protivník: nepřístupně právo bylo by vedeno od těch, kteříž by v některých věcech sami byli odporcze MajCarA 31 qui ab illis…discreparet navzájem v rozepři; odpuorce, maje duch pohanský a světský, muož přieti toho [tvrzení] řka ChelčSíť 14b; co jest takých odpuorcy našlo pod vieru ChelčSíť 9a; z toho [z lásky k majetku přívrženci Antikristovi] počnú býti odpuorcze najtěžší Kristovi ChelčKap 236b; ║ chtěl li by [pan Tovačovský] také kterého dubu k lodi neb k člonu, toho jemu odpů<r>ce nemám býti a mám jemu také dáti ArchČ 16,264 (1483) mu v tom bránit. – Srov. nepřietel 1, nerovník, protivník

2. jur. strana uplatňující proti nabyvateli nárok na převáděný majetek: ubi nec filius nec aliquis alius apparuit contradictor okázal se jest odporcze ProkPraxD 55b. – Srov. otporník 3

3. čeho popírač, popíratel: že sú zapierali [křiví proroci] Krista Ježíše, byť on byl pravý syn boží,…a ti sú byli zjevní odpuorcze vtělenie Kristova ChelčKap 221a; jakož praví [obžalovaný], že mi dlužen nenie, na jeho já při nepřestávám…, neb v prvniem orteli nebyl mi odporce dluhu NaučBrn 66 nepopíral svůj dluh