otplakati | StčS |

otplakati, -pláču, -pláče pf.; k plakati

1. komu odpovědět pláčem na pláč: jěchu sě [apoštolové] plačíce volati, až by jim mohl kámen odplakaty AnsVít 48b

2. (koho) dát pláčem průchod žalu (nad někým); koho oplakat, s pláčem oželet: relugere odplakati SlovOstřS 146; deflere odplakati SlovVeleš 94a; plakal ho [zemřelého proroka]…A když odplakal ho, řekl k synóm svým BiblPraž 3 Rg 13,31 (var. v. oplakati 1) cum planxissent; ║ když tělo v zemi puojde, tu již konec všemu bude, když odplačij, odzpievají, vodzvonie i vodřiekají RozmlSmrt 1371 když si odbudou pláč

3. relig. co [hříšného] projevit kající lítost (zvl. pláčem) nad něčím („oplakati“ 2): pravé pokánie jest…za zlé skutky minulé plakati, a ješto sú odplakani a pláčem shlazeni, aby se k nim nenavrátil AlbRájK 173 (oplakáni ~A); hoře mně, neodplaczzi li svých hřiechóv Kruml 290

Srov. oplakati

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 11 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.15
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).