otpiercě, -ě m.; k otpierati¹
1. čemu [říši] nepřítel, protivník něčeho: neque occursus malus ani odpiierczie zlého vel zpěčitele zlého VýklKruml 57b (3 Rg 5,4: nenie protivníka ani vzpěčitele zlého BiblCard, ~Ol, ~Lit, nepřietele ani protivníka ~Praž, protivníka ani potkánie ~Pad); druhé [vojsko císař] protiv hrabiem wirtenbergenským poslal, svatému císařství odpirczym SilvKron 34b rebelles. — Srov. otpierati¹ 1
2. čemu [vykonání] odpůrce něčeho, kdo odpírá něco: kteříž by…poddanosti učiniti nechtěli,…a poddanosti učinění jestliže by kteří odpírce byli ArchČ 5,382 (1478). – Srov. otpierati¹ 8
Srov. otpórcě