otpadovati, -uju, -uje ipf. (pf. otpásti)
1. čeho [víry] odpadat, odvracet se od něčeho: mnozí…pohoršěváchu sě otpadugyczy viery přijaté LyraMat 153b cadentes
2. čeho, ot čeho [započatého] zanechávat něčeho, ustávat v něčem, upouštět od něčeho: aby byli [lidé přistupující k přijímání] v dobrém setrvající, ot dobrého nikoli pro nižádnú věc neotpadugice HusSvátA 568a; hledaj…a neodpaduyg nalezenie HusVýklN 204a (neodpadaj ~B); aniž máme od žalostí nebeských věcí rozmnožení odpadowati, ale v nich vždy státi a trvati až do konce TovHád 68b
3. přestávat, vzdávat se, polevovat: neoblevuj v boji [s ďáblem], nerozpakuj sě, neodpadug PříbrZamM 7b; my hledajmy toho [Krista] celým srdcem neodpadugicz RokPostB 220
Srov. otpadati
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otpadati, -aju, -áš, otpadovati, -uju, -uješ ned. (od čeho) odpadat, oddělovat se; odstupovat, odvracet se; (čeho) upouštět od čeho, zanechávat co
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
otpadovati od- odpadovati nedok. = odpadati, ustávati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.