otočovati, -uju, -uje ipf. (pf. otočiti)
1. čím okolo čeho obtáčet, navíjet něco okolo něčeho: na ně [ženy] teneto naše široce a pevně rozvinem [Neštěstí], že jimi jako okolo prsta otoczugem TkadlA 19b že si je jakoby otáčíme okolo prstu
2. [o provaze] co obtáčet, ovinovat: provázek třidceti loktóv otoċowaẛe okolek jeho [„umyvadla“] BiblPad 2 Par 4,2 (~Kladr, var. v. obsahovati 1) ambiebat. – Srov. obtočiti 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otočovati, -uju, -uješ ned. otáčet, ovinovat (
srov. obtočovati)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
otočovati nedok. = otáčeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.