|
|
|
otmluviti, -v́u, -ví pf. (ipf. otmlúvati, otmluvovati); k mluviti 1. ot čeho, co, aby…, že…[zamýšlený skutek] komu, koho vymluvit, rozmluvit něco někomu, mluvením odradit, odvrátit od něčeho někoho: chytrostí tu královi odmluwichu, že jelenovi života neodjechu TristB 120a; že mě odvedla a odmluvila [pohnaná] od puohonu nebožčíka Mendlíka, muže svého Půh 3,401 (1448); ješto [proradní] svú řěčí umluvie družcě tak, že jej odmluwie od jeho křěsťanstvie PrávŠvábA 102b daz si in sagent von…christenheit; že jej [žoldnéře] někto otmluvil, aby u VMti nebyl ArchČ 9,171 (1476); ║ tak ona to odmluwi chytře, že král jede odtavad preč TristB 157b chytrou řečí dosáhla toho; bojíce se [přátelé], abyšte mne od nich neodmluwili [Moudrost a Ctnost] HynCtnost 48a neodvrátili od nich mou přízeň 2. čeho, co [obvinění, opačný názor ap. vyvrátit, prokázat jako nepravdivé něco: ač jest co toho [špatného], slušie polepšiti, pakli nenie, ale s tichostí odmluwyty ŠtítBojVyš 7a humili protestatione neganda; to on velmi podobně odmluwyl, řěč řěčí potýkaje ŠtítBarlB 178; věřím ť, že toho [osočení] odmluvíš ArchČ 2,42 (1449); což ten [rychtář] ustaví věčí čiestí…těch sedlákóv, toho nemóž menšie čést odmluwiti PrávŠvábA 113b daz mag…niut wider reden zvrátit, zrušit; ║ kterýž muž odmluwi hrad [nařčený] sedáním, toho musí zase odmluwiti jeho pán aneb jeho druh PrávSasE 165a (omluví…odmluwyty ~A, ~B, ~C, ~D) bereden…wedderreden (var.: entreden) zprostí obvinění…zprostit obvinění 3. co, proti čemu, k čemu, za co [příkaz, žádost ap.] (komu) odmítnout něco (někomu), slovy projevit odpor proti něčemu (vůči někomu); [proti příkazu] odmítnout podřídit se něčemu, vzepřít se: kakž koli mohl bych tě uhoniti o vlastnosti, otmluwie proti tvému žádaní BelA 160a obiciendo; k tomu [rozhodnutí krále] nižádný neodmluwi jemu ze všeho lidu BiblPad 1 Rg 14,39 (proti tomu jemu…nic nevece ~Card, ~Ol, ~Lit, nebieše tomu odporen ~Praž) nullus contradixit; což pán rozkáže, neodmluwit [věrný otrok], neodrepce, než vše učiní RokLukA 184b; pán jeho muož dobře založiti na jeho zboží, že žádný nebude <moci> odmluwiti za to Žilin 145b an ymandez wider sprache — jur.: ortel, proti kterémuž před hrabí odmluweno bude PrávŠvábE 59a (otpověděno bude ~C, ~G) diu…wider worfen wirt; ║ ohlédni se, když chceš co mluviti, zda by se někde neskryl, jenž by mohl zle odmluwiti AlbnCtnostA 9b odpovědět 4. (komu) domluvit, dokončit svoji řeč (k někomu): když král odmluwiti chváti TandBaw 382 (přesta mluviti ~P); když byl otmluvil [Ježíš], vzat jest v nebe BiblLit Mc 16,19 (když…jim odmluwil ~Praž, ost. jinak) postquam locutus est eis; když jest odmluuil [Mojžíš] BiblPad Ex 34,31 (když domluvi ~Card, ~Ol, pod. ~Lit) postquam locutus est ad eos 5. co [řeč] domluvit, dopovědět: když ta dva bratřěncě…všicku svú řěč otmluwiſta PasMuzA 215 cum hoc...locuti fuissent; když to odmluwichu [apoštolové], ihned k nim Ježíš vece KristD 98b; když jest…Spasitel tuto řeč odmluvil HusPostH 26b Ad 3: za lat. contradicere stč. též vzepřieti sě. – Ad 4–5: konstrukční omezení jako u otjiesti (v. t.) Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
otmluviti, -v’u, -víš dok. (koho od koho) mluvením vzdálit, odvrátit, odcizit; (co) domluvit, doříci, ukončit řeč; odepřít, postavit se na odpor; (co, čeho) vymluvit, vyvrátit; — otmluviti sě (komu, čemu čeho) vymluvit se, výmluvou se ubránit; omluvit se, požádat za prominutí Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
otmluviti, odmluviti dok. = domluviti, odříkati, řeč skončiti; — mluviti proti čemu, odpírati, odmlouvati; otmluviti sě (koho) = mluvením se zbaviti; (komu) = odmlouváním se ubrániti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|