otbíjěti | StčS | MSS | ŠimekSlov |

otbíjěti, -ěju, -ie ipf. (pf. otbiti)

1. (čím) odplácet údery, vracet rány: kterýžto [Kato], když bit jest po ustech, on nepomstil se, aniž jest odbigel GuallCtnostM 38b; jim [vykoupeným] jest odjat meč tělesný z rukú, aby jím neodbigeli a zlým za zlé neodpláceli ChelčPař 171a

2. koho [útočníka] (ot koho) odrážet, obranným bojem odvracet: čím budeš statečnějie bojovati a od sebe diábly odbigieti, tiem…PříbrZamM 61b (~P, otbojovati ~A); ač často šturmovali [pražané, táboři a sirotci], vždy je odbíjel [Diviš Bořek] LetKřižA 92 ed.

3. jur. co [právo, úřad] protiprávně klást odpor, protivit se něčemu, bránit úřednímu výkonu něčeho: budú li [poddaní] úřad odbigeti, únosy v zemi činiti, výboje, války, …vikleť se králová stolice ŠtítŠach 295b; ktož proti práva obyčeji odbygegy neb othánie právo DubA 1b (~B, ~D)

Srov. otbojovati

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


otbíjěti, -ěju, -ieš ned. (koho ot sebe) odbíjet, odrážet; vracet rány, splácet ranami, postavit se čemu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


otbíjěti nedok. = vzdorovati; — otbíjěti právo vyhýbati se soudu, nedbati soudu, na odpor se stavěti právu
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 11 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.15
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).