1. co [kůži, vlasy] odrazit, tlučením oddělit od povrchu těla, sedřít: vzdvihnú vás [nehodné kněze] na tlúky neb na kyje, aby kóže odbili, jako činie volóm HusVýklB 94b (~M); má jim [lichvářům rychtář] kóži a vlasy odbyti PrávŠvábA 99b (~B) ab slahen

2. koho [útočníka] (ot čeho [bráněného]) odrazit, obranným bojem odvrátit: netbámy malým sě jich [hříchů] počátkóm postaviti, ješto bychom mohli snáze odbyty ŠtítBarlB 111 minora non vitantur (fig.); tak jest Pražany ot hradu odbil [Zikmund] KronŽižka 159a; retundere odbyti SlovOstřS 147; tak sou je [Uhry Čechové] od vojsky sobě odbili LetVrat 137; ║ žaluje, že jej otbil svú mocí bez práva s jeho dědiny obdržené…s pražskými úředníky CJB 2/2,316 vyhnal

3. jur. koho [komorníka] kladením odporu zabránit v úředním výkonu někomu: z otbojě trój póhon… Z otbojě komorník póvodem jenž otbyt RožmbA 58; quando nuncium misit…, ivit popraviti in obtento iure in hereditate turnovské, ibi eum sunt otbili DeskyZemEm 1,61 (1323); quando…cum camerario…voluerit popraviti in hereditatibus suis…, eum otbili DeskyZemDv 73 (1325)