otbiti | StčS | MSS |

otbiti, -b̕ú, -bie pf. (ipf. otbíjěti); k bíti

1. co [kůži, vlasy] odrazit, tlučením oddělit od povrchu těla, sedřít: vzdvihnú vás [nehodné kněze] na tlúky neb na kyje, aby kóže odbili, jako činie volóm HusVýklB 94b (~M); má jim [lichvářům rychtář] kóži a vlasy odbyti PrávŠvábA 99b (~B) ab slahen

2. koho [útočníka] (ot čeho [bráněného]) odrazit, obranným bojem odvrátit: netbámy malým sě jich [hříchů] počátkóm postaviti, ješto bychom mohli snáze odbyty ŠtítBarlB 111 minora non vitantur (fig.); tak jest Pražany ot hradu odbil [Zikmund] KronŽižka 159a; retundere odbyti SlovOstřS 147; tak sou je [Uhry Čechové] od vojsky sobě odbili LetVrat 137; ║ žaluje, že jej otbil svú mocí bez práva s jeho dědiny obdržené…s pražskými úředníky CJB 2/2,316 vyhnal

3. jur. koho [komorníka] kladením odporu zabránit v úředním výkonu někomu: z otbojě trój póhon… Z otbojě komorník póvodem jenž otbyt RožmbA 58; quando nuncium misit…, ivit popraviti in obtento iure in hereditate turnovské, ibi eum sunt otbili DeskyZemEm 1,61 (1323); quando…cum camerario…voluerit popraviti in hereditatibus suis…, eum otbili DeskyZemDv 73 (1325)

Ad 2: za lat. retundere stč. též otvrci

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


otbiti, -b’ú, -bieš dok. (koho, co odkud) odbít, odrazit; vzepřít se, postavit se na odpor; kóže odbiti stáhnout kůži; otbitibojem se uvolnit, bitvou se zbavit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 4 měsíci a 12 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).