otřiekanie, -ie n.; k otřiekati (ipf.), otřiekati sě
1. koho spílání, projevování nenávisti řečí: uchováš jě [věřící] u přiebytcě tvém ot otrſiekanie jazykóv ŽaltKlem 30,21 (var. a lat. v. otpověděnie 4). – Srov. otmlúvanie 3 a 4
2. relig. odříkání se dábla (při křtu prostřednictvím kmotra): apoštolé a jich potomní přijeli sú staré za mladé v odrziekani [při křtu] a pěstúny biskupové přijímali v slib ChelčPař 179b, pod. t. 180a; jiní za děti činie odrziekanie a vyznávanie [při křtu] KorTrak r4a
3. jur. čí zříkání se (zřeknutí se) svého práva n. majetku: Odrziekanie panie Marlové PrávOpav 1,117 (v nadpise; 1476); Odrziekanie panie Elžběty z Vepic [nadpis]…Jakož přípověd byla na všecku Studénku učinila…a odřekla se toho dobrovolně PrávOpav 2,99 (1478). – Srov. otřěčenie 2, otřek