osěkávati, -aju, -á ipf. (pf. osieci, osěkati)
1. co [vyčnívajícího] osekávat, kolem dokola odsekávat, utínat: kteréž [mlází] z štěpie na stranách vyroste, kdyžto woſſekawaſs ŠtěpMuz 10; ustaviti nad sebú pána tělestného s mečem, aby oſekawal vokolo údy mrtvé ChelčLid 97a (v obraze)
2. co [kámen] osekávat, sekáním kolem dokola zbavovat vyčnívajících částí, otesávat: kameníci kamenie veliké, drahé mramorové oſiekawachu ComestK 151b (osěkováchu ~C, ~S) scopulabant
3. co [nápoj v sudech] (komu) ničit, vylévat rozbíjením sudů (osekáváním jejich obručí): piva voziti neměli [měšťané], ani on [pan Židlochovský] osekávati Půh 5,60 (1481); piva jim [Žitavským Zhořelečtí] osekávali, když vezli do gerlicského kraje ArchČ 10,471 (1497)
Srov. osěkovati