osázěti, -ěju, -ie pf. (ipf. osazovati²); k sázěti
1. koho kým obklopit někoho někým sedícím: tak ji [paní při večeři] těmi lidmi oſazel [zlý muž], že by ji mohl umořiti mezi nimi HynRozpr 215a
2. co [místní objekt] čím [kameny] osázet něco něčím, kolem něčeho zapustit do země něco(?): málo dále k Rabyni jest kámen vkopán i ossut a osázen jiným kamením ListářZbrasl 234 (1418); přiekop má se odtud počieti metati, jako mezníky osazeno (m. osázeno?) jest ArchČ 18,354 (1479); aby…, což jim tu okolo postúpeno od fary dřevčické, ježto to jest mezníky osazeno (m. osázeno?), měli ArchČ 18,5 (1492)
3. co [obdělávaný pozemek] (čím [vínem, chmelem ap.]) osázet něco něčím, vysázet na něco nějaké užitkové rostliny: que vinea est in toto inserta, vulgariter oſazena List AMP 2002, E13b (1444); Benessius C… emit… humuletum… quantum usque est insertum, vulgariter oſazeno List AMP 2003, C2b (1456); řad druhý višňový…‚ten jesti z kořen vykopán a chmelem a vínem osázen ArchČ 15,553 (1457)
Ad 2: dolož. jen tvary s příčestím pas., které nevylučuje příslušnost k slovesu osaditi (1)