osvědčávati, osvědčievati, -aju, -á ipf. (pf. osvědčiti)
1. co [výrok] komu prohlašovat, svou řečí dávat na vědomí: protož vám to dnešní den oſwiedcziewagi, jež jsem já čist ote krve všěch BiblDrážď A 20,26 (osvědčuji ~Ol, ~Pad, ~Praž) contestor vos; osvědčijě osvědčil sem otcuom vašim… až do tohoto dne, ráno vstávajě oſwiedcziewal sem a řka: Slyšte hlas muoj BiblDrážď Jr 11,7 (Pror, osvědčoval sem BiblOl a ost.) contestatus sum
2. jur. co, že… komu úředně oznamovat, ohlašovat: jěž komorník jmenuje, by jim oſwedczawal, že mě tirhem pohoní k tomu roku RožmbA 34; pakli oni [konšelé a rychtář] by nevyznali, by jim komorník co oſwiedcziewal RožmbA 35
Srov. osvědčovati