1. (čeho na koho) oznamování, dávání na vědomí (někomu): osvědčovánie na krále římského: …Vašie najjasnějšie Velebnosti všecky tyto věci… přivésti umienili jsme k známosti ArchČ 2,229 (1448); v širokém poselství našem a osvědčování i toho dotčeno jest ArchČ 4,148 (1467); poněvadž pan Hynek praví, že jest nepsal pro žádná zbúření, než pro osvědčování, aby jemu toho věříno bylo Půh 5,60 (1481); ║ aby věrných posilněna byla viera i milost k oſwiedczowani toho zákona božieho KorTrak t1b k vyznávání

2. jur. úřední oznamování, ohlašování, zvl. prohlašování n. prohlášení: aby se ohrazovali [řečníci] kterýmižkolivěk bezpečnostmi a oſwiedcžowanimi…, aby v škodu některú neuběhli za své strany v soudě řečňujíce PrávHorS 162b protestationibus; při těch věcech…v soudiech potýkajících obránce pří mnohá oſwiedcžowanie a vměšovánie činiti obykli sú PrávHorS 164a protestationes; prosil jest [žalobce] nás všech, abychom ta všechna osvědčovánie nadepsaná v paměti měli ArchČ 28,38 (1427); abych jemu [žalobci] z úřadu svého těch všech nadepsaných osvědčování na svědomie list pod svú pečetí vydal ArchČ 28,38 (1427). – Srov. osvědčenie 3

3. (na koho, na co) stěžování, stížnost: to osvědčovánie [na Oldřicha] najmenšieho slova na tom sjezdu nemluviti ListářRožmb 3,235 (1447); žaloby jakés osvědčovánie na mě čině [Holický], a to pro lesy ArchČ 7,205 (1451); na osvědčování měšcan olomúckých na nové potvrzení krále J. M…., což se piv dotýče šenkování Půh 5,145 (1486)