oslepovati, -uju, -uje ipf. (pf. oslepiti)
1. koho oslepovat, činit slepým, připravovat o zrak: lékař neumělý [je štěstí], neb ten mnohé oſlepuge BurleyMudrC 166b excaecat; ║ cecucio oſlepugy sě vel obražuji MamMarchL 307a jsem oslňován
2. [o něčem zářícím] co [oči] oslepovat, oslňovat něco, svým jasem znemožňovat vidění něčemu: slunce… svými poprslky oſlepuge oči BiblOl Sir 43,4 (tak i ost.) obcaecat; ║ světlo, ješto zatmíš, světlo, ješto oſſlepugeſſ všelikú cizí světlost Aug 102a zacloňuješ, zastiňuješ
3. [o něčem obluzujícím] co [oči, rozum] zaslepovat, zbavovat možnosti vnímat něco jiného než sebe (činitele děje): dárkové i daři oſlepugy oči těch, kto jiné súdí BiblDrážď Sir 20,31 (tak i ost.) excaecant; zrak vnitřní i zevný v člověku oſlepuge [smilstvo] JeronM 18a caecat; zlost oſlepuge rozom HusSvátA 459a; lidé radše oblibují temnosti nežli světlo, to jest ty věci, kteréž oſlepugi lidi RokJanB 34b; oſlepugij [bohatství] oči soudcuom BechNeub 174a
4. koho, co [rozum, srdce] (čím [obluzujícím] aby…) oslepovat, zaslepovat, zbavovat možnosti náležitého poznání n. jednání, otupovat: jiných rozom oſlepuge [zákoníci] svým bludem LyraMat 102a excaecant; sedm hřiechóv smrtedlných, kteříž oſlepugi člověka GestaB 101b plendent; anjelé pomáhajíc duši ďábly oſlepugi, že dveří, totiž svědomie, naleznúti neumějí PříbrZamA 65b; oſlepuge [ďábel] rozum jich, aby nerozuměli slovu božímu RokPostB 121; slavnostmi sprostné oſlepugi KorMan 16a (fig.) oslňují. – Srov. oslnovati 2