1. koho (na čem [oku]) oslepit, učinit slepým, zbavit zraku, připravit někoho o zrak: chtiece jho [Matouše] jím [nápojem] ozzlepity̆ LegApŠ 81; jeden šíp z povětřie ciesařovi v oko uhodiv, jej oſlepil PasMuzA 471 excaecavit; oni [Židé] jako oſlepeny, bez boha nadějíce sě, by mohli přěmoci, zdvižechu sě ComestC 98b contenebrati; neb jest vešken [svět] oſlepen a ve tmě byl WaldhPost 83b (v obraze) slepý; buoh vojsko syrské oſlepi BřezSvět 58b; pakli se vidí [ve snu] oſlepena na jednom oku BřezSnářM 53a uno se caecatum oculo; Democratus…proto oſlepil se, nebo nemohl jest na ženy patřiti bez smilné žádosti BurleyMudrC 184a; Boleslav u Krakova oſlepeny umřel SilvKron 24b excaecatus; ceco… Woſlepiti, slepého učiniti VodňLact Z8a— fig.: ut non demus nos dyabolo oněměti, ohlušiti a oſlepiti RokMakMuz 373a; neb jsme jiné lidi i národy oslepili…, ale lidu českého oslepiti nemuožem KalLuc 17; ║ [epištoly] krátké v sloviech, dlúhé v rozumiech, aby řiedký byl, kto by sě v jich čtení neobrazil nebo neoſlepil, točíš neuměnie svého nepoznal ProlBiblL 147b (HierPaul 7) qui non… caecutiat při jejich četbě nebyl oslněn (fig.)

2. [o tmě, cizím tělese ap.] co [oči] oslepit, zastřít něco, zabránit něčemu ve vidění: temnosti oſlepili sú oči jeho BiblOl 1 J 2,11 (~Pad, ~Praž) obcaecaverunt; aby jich [očí] prach neoflepyl ŠtítSvátA 62a ne caecari valeat; mrva upadnúc v óko ne ihned oſlepí oka HusPostH 127b; náramně bodú [řasy] a lepcí oči, a nebude li jim spomoženo, oſlepit LékRhaz 47

3. [o něčem obluzujícím] co [oči, mysl, srdce ap.] zaslepit, zbavit možnosti vnímat, zvl. něco jiného než sebe (činitele děje), zcela upoutat; [mysl, srdce] otupit: ještě neurozuměchu [učedníci] o chlebě, nebo bieše jejich srdce ještě oſlepeno EvRajhr 109b (Mc 6,52: tak a pod. i ost.) erat… obcaecatum; bóh tohoto světa oſlepil mysl nevěřících, aby sě nesvietila jim světlost Čtenie slávy Jezukristovy BiblOl 2 C 4,4 (tak i ost.) excaecavit; že jsú kdy bláznovému veselí dali [lidé] svoji srdečnie oči oſlepyty ŠtítSvátA 123b; duše oſlepena bývá Aug Strahov DG V 3,236a excaecatur; najupřémnější súdce, jehož oči darové nemohú oſlepiti Budyš 7a; nebo jest [lidská mysl] tiem bludem oſlepena, t. starostí světskú ChelčArc 151b

4. koho (na čem, v čem [na duši, rozumu] čím, v čem [obluzujícím] aby…), ojed. co [rozum] oslepit, zaslepit, zbavit možnosti náležitého poznání, uvažování n. jednání (něčím); [o ďáblu, zlém člověku] (čím [lstivým]) ošálit, oklamat: neb jest jich [bezbožných] zlost oſlepyla jě, že jsú nevěděli svátosti božie BiblDrážď Sap 2,21 (tak i ost.) excaecavit; křivda veš svět oſlepila BawEzop 364; ciesař lakomstvím zlata a střiebra… oſlepen jsa PulkB 47 cupiditate auri…corruptus (volný překlad); v hněvu jsa oſlepen a u milosti tohoto světa ŠtítBarlB 136; slepá milost tě [Médeu] byla oſlepila TrojA 9a bacchatam amore (volný překlad); jsúc lakomstvem oſlepeni MajCarC 189a (slepotú lakomstvie poražen ~B, lakomstvem jsa pohanben ~A) avaritiae caecitate conf usus; oſlepen v svém rozumu skrzě chlipnost tělesnú HusManžV 107a; člověk oſlepen jest na duši, tak že nezná svých hřiechóv JakBetl 76b; velmi ste lidi zavedli, chytrú řečí oſlepili KancJist 70; kterak vás [císaře] oſlepil satanáš, abyšte nepoznali skutkóv božích velikých PasKal M19b; takž pak oſlepila jich závist, aby kteříž vidíchu, neviděli, a kteříž rozumějíchu, nerozuměli SilvKron 39b excaecavit