oslaběti, oslaběti sě, -ěju, -ie (pozd. též -b̕u, -bí) pf.; k slabý
1. [o rukou] oslábnout, zeslábnout, stát se slabým: již sě smrt přibližuje, aj, rucě mé oſlabiely sú OrlojK 438 manus invalidae incipiunt rigescere; oſlabiela sta se ruce jeho BiblLit Jr 50,43 (var. v. oslabiti sě 1) dissolutae sunt
2. uvolnit se, povolit: laxa fluerent oſlabiecz nerozlily by se MamKapR 17b (Muz XIII C 17,273b; Ex 39,19: var. v. oslabnúti 2)
3. [o člověku] (s inf.) ochabnout, polevit (v nějaké činnosti): někdy se postaví [člověk v duchovním boji] a potom oſlabi ChelčBoj 392a; kdež oſlabi proti nim [hříchům] bojovati ChelčPost 146b; ║ když uzří, že svého dbáš, nepočnúť na tě tak vysoko a shledáš, žeť oſlabij proti tobě nepřátelé tvoji TovHád 32a ochabnou ve své činnosti namířené proti tobě. – Srov. obléněti
Srov. oslabiti sě, oslabnúti