obléněti, -ěju, -ie pf. (ipf. léněti); k léní
1. zlenivět, nečinností pozbýt sil, ochabnout, zpohodlnět: když nemáhá hlava, ve všech údech statka nenie, takéž pro kněze všecka země oblenie DalL 17,32; ruka…, která oblenye, bude poddána v robotu BiblOl Pr 12,24 (obleví ~Drážď, rozpuštěna jest ~Lit, ~Pad, rozpačita jest ~Praž) remissa est; aby neoblenel [prorok] v hřiešě BiblLitTřeb L1,267b; obtorpere oblenieti SlovOstřS 141; ║ bez uměnie zajiec před psy oblenie AlbnCtnostA 69a zemdlí
2. v čem [žádoucím] ochabnout, polevit, přestat být horlivý: accidiosus, quia in amore Dei tepescendo oblenyel sy HusBetl 1,111. – Srov. obleniti
Srov. obleniti sě