1. co pustošit, činit pustým: šacuje mé lidi a skrze to opuščuje mi mú dědinu Půh 2,375 (1412)
2. co opouštět něco, odcházet odněkud: když ty [Tobiáši] sě modléše a oběd opuſſczowaſſe ComestC 215a (~K; Tob 12,12: opúštieše BiblLit, pod. ~Pad, nechával s oběda ~Praž) derelinquebas; přišel sem na svět, opět opuſtigy svět a jdu k oci EvBeneš 111b(J 16,28: var. v. opúščěti¹ 2) relinquo; jestli že kdy oblak stánek opuẛtiewaẛe BiblPad Ex 40,34 (~Kladr, od stanu odstúpieše ~Card, ~Ol, ~Lit, scházel z stanu ~Praž) deserebat
3. koho opouštět, nechávat samotného bez pomoci, bez péče ap.: myslili sú [hříšníci] protivu mně, neopuſſcziuy mne [Bože] ŽaltU 139,9 (~Klem, neopúščej ~Pod, ~Kap, BiblOl, ~Pad, ~Praž, neostávaj ŽaltWittb, BiblDrážď, ~Lit) ne derelinquas; když zhyne moc má, neopuſczuy mě [Bože] ŽaltKlem 70,9 (neopúštěj BiblOl, ~Pad, ~Praž, neostávaj ŽaltWittb, neostavuj ~Pod, BiblDrážď) ne derelinquas; Athah…opuſſtuge bratra VýklHebrL 184b (opúštěje ~K) delinquens fratri; jednoho obracuje [Bůh] k sobě a druhého opuſſtiuge TovHád 16b
4. co [povinnost] opomíjet, zanedbávat, nevykonávat: Tubalkaim opuſſtuge vládanie VýklHebrL 228b deserens; kterak sě tehdy nestydie ti zlí kněžie…opuſtugycz to dokonánie Kristovo a jeho svatých JakVikl 194b dimittendo; ║ Atta…hřiech nebo opuſſtuge VýklHebrL 184b delinquens prohřešuje se neplněním povinnosti (?)
5. co [zákon ap.], koho [Boha] opouštět něco n. někoho, přestávat se řídit něčím n. někým: opuſtugic [mniši] dobrý boží zákon, oblékají sě v jiné zákony JakVikl 205b deserendo; kněžie opuſtugí a přěstupují to božie ustavenie JakVikl 185a deserunt; hřiešník opuſtyuge tvorce laskavého KancJist 156; ktož mnú [Bohem] pohrdají, totiž vuoli mú opuſſṫugi KorMan 34a
6. co [majetek] zanechávat, vzdávat se, zříkat se něčeho: ješto [někteří] veliké sbuožie pro buoh opuuſczugy MatHom 54 reliquisse; ║ jeho [Husa] súdu a moci světské porúčie [koncil] a opuſſṫuge MladHusF 119a (opúštie ~A) quod…potestati saeculari tradiderit předává (srov. opúščěti¹ 8)