opojovati, -uju, -uje ipf. (pf. opojiti)
1. (koho) dosyta (v hojné míře) napájet: z svátosti mého [Kristova] těla a mé krve…pocházie…potok nebeské milosti, nábožné duše…sladce opogiuge OrlojB 42b (~A, ~K) inebrians (v obraze); inebriat opoyuge VýklKruml 107b (Pr 11,25: ktož zapojije, sám bude zapojen BiblOl, ~Lit, ~Pad, napájie ~Praž); ║ kalich mój opoiuge [Hospodin], kterak přečistý jest BiblPad Ps 22,5 (ost. jinak) naplňuje, nalévaje
2. koho opojovat, opíjet: běda tomu, ktož nápoj dává přieteli svému, žluč svú umiešeje a opoyuge BiblPraž Hab 2,15 (zapojije ~Ol, ~Lit, ~Pad) inebrians. – Srov. opojiti 2
3. koho ot čeho zahrnovat, obdarovat něčím: chval Pána…, jenž tě opoiuge ode všěch dobrých věcí svých BiblPad Sir 32,17 (var. v. napojiti 2) inebriantem. – Srov. opojiti 3