naplácěti, -ěju, -ie ipf. (pf. naplatiti)
co [nedokonalého] doplňovat, dodávat, co chybí, zpřesňovat (dodatkem): též ten, ktož die, by žena neměla puštěna býti, nedieť proti úmyslu jeho [Mojžíšovu], ale brž jej naplaczye a naplnije a dokonává toho zákona nedokonalost LyraMat 122b magis supplet; máť také súdce ptáti se na nálezy ničehož (-uo- rkp) nepřičíněje ani umenšuje; neb súdce žaloby nebo požádanie v súde nemá naplaceti, neb kdyžť by strany neb jich řečníci co z práva opustili, toť muož naplniti PrávHorM 52b (~K, nedostatkuov naplňovati nemá ~S, ~T) defectum supplere