omysliti, -šľu, -slí pf. (ipf. omyšlovati); k mysliti, mysl
1. co promyslit, rozvážit, v mysli důkladně probrat: když koli věk mlčí [člověk] omyſle běhy své Kruml 321
2. co zařídit něco, postarat se o něco: neb sem dávno to [svůj spor] jinak omysliti mohl bych, tebe v tom nešanoval ListářRožmb 2,151 (1442)
3. koho (čím [žádoucím]) pamatovat na někoho, opatřit někoho (něčím); [něčím hodnotným] obdařit, obmyslit (kniž.): buoh váš…omyſlil vás [syny Jákobovy] poklady BiblCard Gn 43,23 (~Lit, obmyslil ~Ol, dal jest vám ~Pad, pod. ~Praž) dedit; zajtra mě [horníka] bóh omyſli HradSat 135a; omyſlil li by jě [manžele] plodem buoh KristA 2a; nahého rúchem omyſlyty ŠtítKlem 138a; buoh mě [nepracovitého] vždy omyſly ŠtítKlem 20a; úmysl maje [zloděj ukradené] navrátiti, omyſli (m. omyſlil) li by jeho kdy bůh jměním aneb statkem JakPost 181b; najprvé hledajte královstvie božieho, jiným vším hospodin vás omyſli PasKal G5a (obmyslí ~KlemA, ~Tisk; srov. Mt 6,33); ║ jižto [chválu Bůh] jest omiſlil lidu svému BiblDrážď 1 Mach 14,35 (var. v. obmysliti 4) cogitabat zajistil
Srov. obmysliti