|
|
|
mysliti, -šľu, -slí ipf. dolož. též mysleti, -šľu, -slí ipf. k mysl 1. co, na co, o co, o čem, o kom, kam myslet na něco, někoho, přemýšlet, uvažovat, rozmýšlet o něčem, někom 2. co o kom myslet si, domnívat se; „mysliti sobě“, „mysliti sám v sobě“, „mysliti s sebú“ s větou obsah. myslet si, domnívat se, říkat si 3. co s kým, o čem, s inf., s větou obsahovou zamýšlet něco, mít něco v úmyslu, hodlat něco vykonat 4. co, s větou obsahovou mít něco na paměti, dbát na něco 4. s větou obsahovou vzpomínat na něco, vybavovat si něco 5. co říkat, pravit něco, hovořit o něčem; „mysliti jeden k druhému“ s větou obsah. rozmlouvat spolu, povídat si 6. proti komu, o kom jak (zle, „daremně“) brojit, strojit úklady 7. co vymýšlet si něco, tvrdit něco Sr. domnievati sě, obmysliti, pomysliti, posmysliti, rozmysliti, vymysliti Autor: Irena Fuková, Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
mysliti, -šľu, -slíš, impftiv., mysliti, přemýšleti, hodlati, denken, beabsichtigen; stsl. mysliti cogitare, deliberare. Impt. mysli, mysl, myslte (mysl- pův. 1slab.). — Lidé myſlyly sú cogitaverunt ŽWittb. 2, 1‚ miſlili sú ŽKlem. tamt. Blažený muž… v jeho zákoně myſlyti bude meditabitur ŽWittb. 1, 2. Kam my̆zzliſſ, nevěrná sluho! Jid. 133. Ktož zle myſly, ten všdy ztratí Mast. 103. | Panku, myſl o sobě spieše! (verš 8slab.) | Hrad. 143a. To věz i myſl na svéj mysli Alb. 15a. Myſlech, leže sám jediný AlxV. 865. — Již myſle mně zlé cogitantes ŽWittb. 34, 4, již miſle o mně zlost ŽKlem. tamt., mysliti čso; což sem kdy myzzlila LMar. 75; abych myſlil mluvy tvé ut meditarer eloquia tua ŽWittb. 118, 148; to na každý den miſli meditare Túl. 85b; | nemyſl zlého lidu o tom! (verš 8slab.) | AlxV. 906; pokojní jsme aniž kterých úkladuov myſlime nec ullas molimur insidias Pr. Gen. 42, 31. — myſl na to recogita Lit. 1. Reg. 25, 17, Ol. tamt., mysliti na-č; myzle veždy na to AlxBM. 4, 42; (Arnošt) na pomstu myſleẛe Baw. 90a. — Kterak by mohl (Arnošt) svých pomstiti, o to poče snažně mysliti Baw. 90a, mysliti o-č; (kněží) o pastvu svého břicha myſle ChelčPař. 188b. — Jehož (Krista, já) nynie myſlym… přijímati Modl. 27a, mysliti s inf., hodlati; zastřěliti jeho (Jaromíra) myſlecze Pulk. 37a; řeči prázdné, jelikož mohu, myſſly ukrátiti, avšak smysl cělý myſſly položiti DalC. úv. IV; všecko zlé, ješto já myſlym učiniti Pror. 86a; (hříšníci) po tomto životě skrze mučenie očistce do nebe jíti myſle ChelčPař. 194a. — Člověk… myſle, aby ve všech věcech v nižádný dluh neupadl ChelčPost. 259b, mysliti, aby… — myſlite nitimini MamA. 30b; nemyſlme VelKal. 3a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mysliti, -šľu, -slíš ned. myslit, přemýšlet; zamýšlet, hodlat, chtít: kam myslíš, nevěrná sluho?; řěči prázdné mysli ukrátiti; (oč) myslit nač, přemýšlet o čem, starat se oč Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mysliti nedok. = zamýšleti; — mysliti oč = mysliti nač Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|