1. koho (čím) omámit někoho, utlumit někomu smysly n. schopnosti náležitě jednat; [něčím děsivým] ohromit: nepovolil jest král lidu [prosícímu o zmírnění daní], neb jeho jest byl omamil hospodin, aby obnovil slovo své BiblCard 3 Rg 12,15 (~Ol, ~Lit, pod. ~Praž, jím byl pohrzel ~Pad) aversatus fuerat eum; jehožto [chlapce] bieše ten ještěr svú hroznú tváří omamil a svým duchem jej smysla zbavil OtcB 23b qui…mente exciderat; všichni hodovníci velikým strachem byli sú omameni a zamúceni AlexPovB 236a (obmameny ~A, obraženi ~C); tabescet, id est pre timore deficiet potuchne…vel svadnúti bude vel omameno VýklKruml 141a (Is 13,7 contabescet: všeliké srdce člověčie potuchne BiblDrážď, ~Lit, ~Praž, uschne ~Pad; synekdocha); dementare blázniti, prchati, omamiti SlovKlem 11b; inepto…est infatuare, ineptum facere Womamiti, nepřístupného učiniti VodňLact cc7a; stupefacio omamym Slov Muz VII D 17,38b; ║ mužovi byl [nápoj] nezdravý, neb mysl Ctiradovu ovšem omamil SilvKron 13b alienavit zastřel

2. koho (čím [lákavým]) omámit, ošálit, obloudit, šalebně přivést do nežádoucí situace: kterak sú ti lidé tak občarováni, že na ty [duchovní] věci nepatřie?…čím viece stojie po svých žádostech, tiem nemúdřějie budú omameny OrlojK 376; jsúc [milovníci světa] milostí jeho omameni ŠtítBes 155; falešnými sliby jsa [Zikmund] omámen Budyš 6a praestigiatus; o všelikú věc omamie [kněží] člověka, aby věřil tomu, což nenie AktaBratr 1,147a. – Srov. oblúditi 3