okrota, -y f.; k krútiti (?)
astr. otáčející se nebeská sféra unášející nebeské těleso („okolek“ 6): okrota spera, dutie flatus KlarGlosA 188 (De aereis); nic tato řeč nedotýká jich [lidí] časuov ani miesta…ani okrot nebeských osmi ani sedmi běhohvězd LékFrantA 170a; osmi okrotam nebeským a sedmi běhohvězdám LékFrantA 171a; spera okota (m. okrota) SlovKlem 2a. – Srov. nebe II/1