|
|
|
okojiti, -ju, -jí pf. (ipf. okojovati, kojiti) 1. koho/co [rozhněvaného, smutného ap.] (čím, ojed. v čem [žádoucím]) upokojit, uchlácholit, ukonejšit; [znepřáteleného] usmířit: najprvé jeho dary okogim…, snadť mi bude milostivě] í BiblCard Gn 32,20 (~Ol, ukojím ~Praž, ukrotím ~Pad) placabo; své srdce okoy [Kateřino] a nám nynie učiň pokoj LegKat 1236; azda bychom jej [poustevníka] tiem [pokrmem a vínem] okogili OtcB 72a animum eius placare; Břetislav…ciesaře zlatem jest okogyl PulkB 60 placat; [Tkadleček k Neštěstí:] neokogis mě proto, že mě dobrým nazýváš TkadlA 24b; našě mysl milováním zlým nejsúc okogena HusVýklB 115a (ukojena ~T) allecta; smutnú [pannu] pochlebenstvím okogil BiblPad Gn 34,3 (posladnú řečí okrásil ~Card, ~Ol, okráslil ~Mosk, uchlácholil lahodnými slovy ~Praž) delenivit blanditiis; Maria, božie matko…, okojiž nám děťátko, boha Jezukrista PísHusit 41; dřiemaní a spáni věčné v pekle připravila jest [nevěstka] světu…okogiwſſi jej v tráveninách svých ChelčLid 97b; král se rozhněva na Horníky, a oni jeho dary okogichu LetDěčB 146a; ║ nikake nechtěl sě okogiti [Jákob] BiblOl Gn 37,35 (se utěšiti ~Card, ~Lit, utěšenie přijieti ~Pad, potěšenie přijieti ~Praž) consolationem accipere dát se utěšit. – Srov. ukojiti 2. co [žal ap.] utišit, uchlácholit, zmírnit: chtiece [synové] žalost otcovu okogiti BiblCard Gn 37,35 (~Ol, ~Lit, aby ukojili ~Pad, aby pokrotili ~Praž) ut lenirent; onoho [bližního] utrpením svú nemoc okogity MatHom 78; ║ horlivost a prchlivost muže neodpustí v den pomsty, aniž se okogi čímižkoli prosbami BiblLit Pr 6,35 (ani povolí čiehož koli prosbám ~Drážď a ost.) nec acquiescet cuiusquam precibus se dá obměkčit Ad 1: za lat. placare stč. též obměkčiti, okrotiti, utišiti; za delenire též upokojiti. – Ad 2: za lat. lenire stč. též olahoditi Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
okojiti, -ju, -jíš dok. upokojit, uchlácholit, utišit; — okojiti sě (čemu) uklidnit se, upokojit se, utěšit se čím; (čím, v čem) spokojit se; polaskat se; poradovat se, potěšit se; nabažit se čeho; (čemu) oddat se, věnovat se čemu ( srov. ukojiti) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
okojiti dok. = upokojiti, uchlácholiti, uspokojiti, utišiti; — okojiti sě někomu = oddati se; o. sě něčeho = nabažiti se; o. sě čím (čemu, v čem) = ukojiti se, upokojiti se, spokojiti se (čím), radovati se, těšiti se (z čeho) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|