1. nápor, prudké zaútočení, útok: jakž to lítí lvové s ohromeným řítivše sě [Židé] na nepřátely,…všecky na běh obrátili BiblOl 2 Mach 11,11 (~Lit, prudkostí ~Pad, úprkem ~Praž) impetu; ║ brání jim [rytířům] duch boží utisknutie a ohromenie neb sáhnutie proti lásce HusVýklB 69b dopustit se napadení, násilného zásahu. – Srov. ohroma 1

2. zastrašujlcí hluk n. hlas, hřímání, hřmot: tiem ukrutným ohromeným to tovařistvo zlostných duchóv předěšeno jsa, odtavad preč odjide JeronM 49a; když pak Polanové ty veliké svuky trúbné a hrozné hlasy lidské uslyšechu…, někteří hac na sě dospěti nemohli pro úžest toho ohromenye PulkB 47 (~Lobk, ~S, ~N)

3. ohromení, úžas, vytržení mysli: diáblovým ohromeným jsú posědeni PasKlemA 189a; i naplněni jsú [přihlížející] divenie a ohromenye v tom, což sě jest jemu [chromému] přihodilo BiblOl A 3,10 (~Lit, ~Pad, strachem a divením ~Praž, bázni a odjatí EvOl) impleti sunt stupore et exstasi; ║ některé také vnadí [Kristus] skrze úřaduov uštědřenie a některé pak nutí skrze některaké ohromenie ZrcSpasK 33 postrašení