ohrom, -a/-u m.; k ohromiti, hrom
1. zastrašující hluk, hřmot: takej pohrom v kostele i na hřbitově byl jest, že tiem ohromem velikým, ktož tu bydléchu, velikým strachem zžěsivše sě jako zmámeni do kostela poběžechu JeronM 65a (~O, ~P, hromem ~U) rumore
2. ohromení, zděšení, úžas: tu, kdež bylo býti hrozno, v takém stojiece [zajatci] ohromie AlxH 193 (ohromye ~V); ║ že jest Adam dosti vězal, hřiešník, v tej žalosti [v předpeklí]…, čtyři tisícě tři sta let k tomu bez jednoho v tom ohromu byl Adam VítAlan 15b v té hrůze
Srov. ohromenie