ohničár, -a/-u m., ohničara, -y f., též ohničář, -ě m.; k oheň a čár
čarování ohněm, věštění z ohně: zemna geomantica, dic ohnyczara piromanca KlarGlosA 1628 (De arte; ohnyczara piromantica ~B); piromancia ohniczar SlovKlem 2b; piromancia ohniczarz est divinacio facta in igne KapPraž A 41, ad 1a (De divinatione). – Srov. zohničár
Srov. piromancia hadačstvie, když kto hádá nětco budúcieho po znamení vohně, Wohniecżar VodňLact K4a; pyromancia zaubery im fewer DiefGlos 437