obětovatel, -e m.; k obětovati
člověk přinášející oběť bohu („obětitel“): ale nemáme mnieti, by u vóni masnéj kochal sě pán bóh, ale v náboženství obietowatelow ComestC 82a offerentium (~K, ~S). – Srov. obětník 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obětovatel, -e m. obětník, kněz konající oběti bohu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.