oběcovati, -uju, -uje ipf. (pf. oběcěti)
1. komu (co) slibovat (něco), zavazovat se (k něčemu): i vstavi Herodes koronu na jeho hlavu…a obyecygye jemu, učinil li by kaké znamenie, chtěl by jeho učiniti účastna svého královstva AnsOpat 7; ║ když člověk netoliko přísahá skrzě boha, ale obyeczuge sám sobě zlé ot boha, nenie li to pravda, což praví LyraMat 171a imprecatur přivolává sám na sebe
2. koho/co dávat, poskytovat; [bohům] obětovat: iste natus tento syn [Ježíš] felix zčastný est presentatus jest obyeczowan per te skrzě tě [Marii] testimonio svědečstvím SekvUKA 58b; Veneri donate puppe (oblatae ymagines gl.) obyeczowany lútky GlosPers 16b; ║ ta když jest uslyšela, že bratr její dosti chtěl na Českém království míti a císařstvím sobě oběczowanym pozhrdl, řekla SilvKron 33a oblatum imperium recusasse jemu nabízeným
K významové souvislosti ‚slibovat‘ (1) – ‚obětovat‘ (2) v kmeni *ob-vět- v. R. Krajčovič, Slavia 26, 1957, 48 („sľubovanie obetí a dobrých skutkov“ lidu shromážděného „okolo niečoho“)