oběcávati, -aju, -á ipf. (pf. oběcěti), dolož. jen oběcievati
(co [žádoucího] komu) slibovat, zavazovat se dál n. učinit: když dobudeš, tehdy dávaj, a když nejmáš, obyczeway AlxV 281; obiecyewagye jemu [Herodes Ježíšovi], že jeho chce z jich [židů] rukú zbaviti AnsOpat 7. – Srov. oběcovati
Na původní stč. podobu oběcávati ukazuje rým v AlxV 281 a jinosl. response (strus. oběščavati, sch. obečavati aj.)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oběcievati, -aju, -áš, oběcovati, -uju, -uješ ned. (komu co) slibovat, zavazovat se k něčemu: když dobudeš, tehdy dávaj, a když nejmáš, oběcievaj; (koho, co) dávat, poskytovat, obětovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oběcievati nedok. = slibovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.