oběcěti, -ěju, -ie pf. (ipf. oběcávati, oběcovati)
(co [žádoucího] komu) slíbit, přislíbit, zavázat se dát n. učinit: polliceri obecati GlosŘeh 140b; když hospodin…dá tobě všicku zemi, jižto jim [tvým otcům] jest obiecel BiblCard Dt 19,8 (jest jim obyeczal ~Ol, ~Lit, slíbil jest ~Pad, pod. ~Praž) pollicitus est; kniežata, což biechu z dobré vuole obieceli, ofěrováchu BiblCard 2 Par 35,8 (~Ol, biechu…slíbili ~Lit, pod. ~Praž, biechu zaslíbili ~Pad) voverant; třidcěti peněz obiecziechu [židé Jidášovi] HradUmuč 76a; jeliž jiej věrduňk obieczye [vdova babě] DesHrad 578; mysli našě, prosíme, hospodine, aby utěšitel…osvietil i uvedl ve všicku pravdu, jakož jest tvój syn obyeczal HodKlem 24a; ║ třetie bolest svirchovaná, jež jiej [matce boží] byla obieczana UmučRajhr 178 předpověděna
Za lat. vovere stč. též sľub učiniti (VodňLact gg7a). K pf. vidu srov. stsl. oběštati. – V dokladu neotpoviedáš ničehož k těm věcem, kteréž sě tobě obiecegij od těchto BiblPad Mc 14,60 (~Nymb; tibi obiciuntur) jde o nenáležitý překlad slovem blízkým po stránce formální