obykovati, -uju, -uje ipf. (pf. obyknúti), pozd. též obvykovati
1. čemu, aby…[o chování] přivykat něčemu n. zvykat si + inf., opakováním si osvojovat návyk nějakého chování; [dobrým skutkům] cvičit se v něčem: dobro by bylo, bychom obykowaly tomu dielu, jenž tam [v nebi] budem dělati AlbRájB 100a addiscere officium; ktož ustavičně obykuge dobrým skutkóm a těch sě snažně přídrží AlbRájA 76b in bonis operibus se exercet; neobykuyte šeředné řeči ŠtítMuz 31a; chci, aby bratří má dělali a obikowali, aby nedadúce se na prázdnost…po nehodných věcech túlali by se Frant 30b exercitari; ludus his permittitur causa recreandi et ydioma sedule latinům usitandi (obwikowati gl.) UK V H 28, 79b (Pravidla školní). – Srov. obykati sě
2. s inf. být zvyklý + inf., obvykle + sloveso určité: obykugi [havíři] v noze hory štuoly v horách činiti horních PrávHorT 120a (obwykugi ~M, ~K, obykají ~S) solent…fieri
3. koho aby…navykat, připravovat někoho na něco (na to, aby…): svým křtem obykowaſſe [Jan] lid, aby snáze přijímal křest Kristóv LyraMat 24b assuefaciebat
Srov. obykati
Ad 1: za lat. addiscere stč. též učiti sě. – Srov. též přivykati