obsědlý adj.; k obsiesti
1. (též s určením „ot zlého ducha“?) posedlý, ovládnutý ďáblem: rapit otjímá vasa sudy, t. těla lidská, possessa obſedlla a malignis demoniis ot zlých duchóv SekvUKA 41b — zpodst.: učinil sem…, že diábel vyšel z obſſiedleho k mému slovu ŠtítBrigC 93a (~P, ~F) exivit de homine possesso daemonium. – Srov. obsědený
2. obsědlé, -ého n. jur. příjem z půdy osídlené pracovní silou: Stibotius…uxori sue tres marcas census annui…super certis redditibus, quod vulgariter obsedle dicitur…, deputavit SSL (TabMorB 177; 1386). – Srov. neosědlé (neosědlý 3)
Srov. osědlý
Ad 2: za lat. reditus stč. též dóchod, požitek, ročná činžě (SlovOstřS 107)