obsědený adj.; k obsiesti
(též s určením „zlým duchem“ ap.) posedlý, ovládnutý dáblem: věz to, izrahelský lide, ež si…zabylý muž. zlým duchem obſiedeni BiblDrážď Os 9,7 (~Ol, ~Lit, pod. ~Praž, ot ducha popadeným ~Pad) insanum virum spiritualem; všichni črtie…křičie a řevú a z uobſyedenych tiel prvním znamením svatého křížě ven běžie OtcB 204a obsessis; obsessus obſeden SlovVeleš 104b; de corporibus obsessis (obſedenych, osidlaných gl.) Káz Muz XVI E 10,134a — zpodst.: mnoho jest nuzných uzdravil [sv. Jiří] a obſedenych diáblóv zbavil LegJiřB 663; tu biechu obſyedenij diábly OtcB 204b vexati. – Srov. obsědlý 1
Za lat. obsessus stč. též osědlý, posědlý; za vexatus též tráṕený