obrtel, -tle m.; k obrtati, obrtnúti sě
1. součástka jednoduchého zařízení otáčející se kolem své osy; [u dveří, oken] jednoduchá otočná uzavírka, obrtel, obrtlík: vertinella obrtel KlarGlosB 2078 (De utensilibus; obrtlek ~A); že jich [žen] úmysl vrtký na obrtli sedí, a jakožto oko snadně se hne v svém luoži i napravo, i nalevo, též vuole ženská TrojA 145a (v obraze); vertinella Obrtel SlovWies 11a; ║ co jest den: prótah úsilé, obrtel dvanádsti nebeských znamení BurleyMudrC 220a recursus (volný a obrazný překlad) otočení, tj. doba otočení kolem osy
2. milit. obléhací stroj s rumpálem, snad šípomet, katapulta: dnem i nocú bez přěstánie nódpočinu šturmovánie; jakž obyrtli tako praky…, jakšto kluky tak blídami, tak i tvirdými kočkami AlxH 320
3. med. nástroj k napravení vymknuté kosti tahem, založený na principu rumpálu: přikázal sem člověkoma, kteřížto zpravováchu obrtel, aby znenáhla zatočili obrtlem LékSalM 726 tornellum…tornellum; když ta dva člověky hýbala sta obrtlem i nohú toho [přivázaného] nemocného podlé vuole mé LékSalM 726 tornellum
Srov. obrtlík
Ad 1: srov. vertinellum…turrigel…ein rigel an einer thur…, wervel…, cardo DiefGlos 615. Za lat. vertinella stč. též zámek, závora; srov. též podvoj, stežejě. – Ad 2: srov. Wagner, Kroje, zbroj a zbraně 80