obrtati, -aju, -á ipf.; srov. obrtnúti sě
kým obracet někoho (do různých poloh), otáčet někým: to někto živý počítá, kterak jím zlé věci obrtagij sem i tam ChelčPost 281b jím zmítají. – Srov. oblovati 3
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obrtati, -aju, -áš ned. (kým) obracet někoho, točit někým
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obrtati nedok. = obraceti, točiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.