1. součástka jednoduchého zařízení otáčející se kolem své osy; [u dveří, oken] obrtlík: dic postes veřeje…, vertinella dic obrtlek KlarGlosA 2078 (De utensilibus; obrtel ~B); vertinella obrtlík, vertigo závrat SlovVeleš 113a; pessulum závorka vel obertlik MamKapR 45b (Ct 5,6: závrtku u mých dveří BiblOl, závoru dveří mých ~Pad, ~Praž); pessulum…, id est seram ligneam, qua pellitur hostium, cum seratur, závorku, alia dicit obrtlik VýklKruml 115b (Ct 5,6); anť [kacíř] rozličnú řečí jde vókol…, a zastavíš li se proti němu, anť jako obrtlik RokLukA 312b (v obraze) hned se otočí; ║ tyto kusy…, ač mnoho obrtlikuow umietali [čeští bratří], vyslyševše, navrátili jsme se k jich základu o dietek nekřtění KorMan 30b (expr.) mnoho rozporných úchylek (?); affora…est in tectis fenestrale, quod claudi et aperiri potest poklop, afforula…poklopec neb wobrtlijk VodňLact A8a sklápěcí zařízení, otočný poklop

2. med. nástroj k napravení vymknuté kosti tahem, založený na principu rumpálu: přivázal sem jeden kraj nádoby, jenž slóve obrtlik, k chodidlu nožniemu pevně vezpod a postavil sem dva člověky při noze, která měla byšta hýbati a točiti tú nádobú k mé vuoli LékSalM 725 tornellus

3. jm. osob.: Obrdlík Beneš 234