obraženie, -ie n.; k obraziti, obraziti sě
1. (čeho [těla]) naražení, utrpění nárazu: upustichu ho [ukřižovaného Ježíše] zase na zemi, až sě jeho všecky žíly ztrháchu ot toho obrazenye HodKlem 47a; že když on [Antiochus] prudkostí hnáše, s vozu jest upadl a těžkým těla obrażením na údech jest trápen BiblPad 2 Mach 9,7 (zbitím ~Ol, otrúcením ~Lit, pádem ~Praž) collisione
2. čeho [světla] odraz, odlesk: abyšte… z obrażenie světla svaté Trojice jako zlato svítili na onom světě JakZjev 399a. – Srov. obraz 6
Ad 1: za lat. collisio stč. též postrčenie, sstrčenie