hoblovati, -uju, -uje ipf.
sr. střhn. hobeln
co hoblovat, opracovávat povrch něčeho, zvl. vyhlazovat; dolož. též fig.
Sr. oblovati, strúhati, uhoblovati, vyhoblovati
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024).
hoblovati, -uju, -uješ, impftiv.,
hobeln; z
němč. — Učiň koráb z dřievie hoblowaneho
ComestC. 16a, z dřievie obtesaného neb hoblowaneho de lignis levigatis
Mus. Gen. 6, 14. dczſka hoblowana
Tkadl. 20b. — (Zedník) hobluge
ŠtítBud. 160, omylem
m. hodluje,
v. hodlovati.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².