obizník, obižník, -a m.; k obizný, obih
člověk oplývající blahobytem, boháč: aj, oni hřiešníci <a> obyznyczy na světě obdržěli sbožie ŽaltKap 72,12 (obicznycznyczi m. obiznyczi ~Wittb, obizstníci ~GlosKlem, obiznujíce BiblHlah, vzbyčěvše ŽaltKlem, vzbytčěvše BiblOl, dosti jmajíce ŽaltPod, přehojné BiblPraž, hojnost majíce ~Pad) peccatores et abundantes; mnoho naplněna (-ll- rkp) jest dušě našě ohyzdy obyznykom a mrzkosti (-rr- rkp) pyšným ŽaltKap 122,4 (obizným ~Pod, pod. BiblLit, bohatým ŽaltWittb, BiblPraž, přielišných ŽaltKlem, hojným BiblOl, ješto hojnost mají ~Pad) abundantibus