nížina, -y f., též nízina; k nízký
1. (čeho [země]) místo ležící nízko (v něčem), hlubina (něčeho): vendú [nepřátelé] v nyzynu zemskú ŽaltWittb 62,10 (var. v. nízkost 2) in inferiora terrae; nenie utajena usta má ot tebe, což si učinil v tajně, a statek mój v nyzynach země ŽaltWittb 138,15 (~Kap, v najdolejších zemských ~Klem, v najdolejších země BiblLit, v dolejších země ŽaltPod, v dolejších stránkách země BiblPraž, ve vnitřních země ~Ol, v nízkostech země ~Pad) in inferioribus terrae; nebo vysoký hospodin, na nyzyny hledí a výsosti zdaleka zná ŽaltWittb 137,6 (nízké vidí ŽaltPod, pod. BiblOl, ~Praž) humilia respicit. – Srov. nízkost 2, nizost 1
2. ♦ na nížinu jíti [o věcech] upadat, spěl k zániku: každá věc na nyzinu ustavičně jde a k svému protivenství sě ustavičně tiehne AlbRájK 149 (na nyznu ~B, na níženie ~A) — neos.: inhed jakž člověk žádostí svú obleví…, tak inhed jemu jde na nyzinu [dolóv gl.) a škodí jemu na dobrých skutciech AlbRájK 145 (na nyznu ~B, scházie dolóv ~A). – Srov. níženie 3
Ad 1: za lat. inferiora stč. též spodek