následník, -a m.; k následný, následniti
1. pronásledovatel, stíhatel, honec: insecutor naſlednik, insecucio následovánie SlovKlem 56b
2. (čí) následovník, stoupenec, napodobitel; [boží] vyznavač: svatému biskupu, naſlednyku božiemu (buo- rkp) PasKlemA 221b (následovníkovi ~MuzA, ~Tisk, pod. ~Kal) discipulo; jestli že král nebeský svým naſlednykom králevství slibuje věčné Frant 18b imitatoribus; chtie liť býti [kněží] náſledṅici tvoji [Krista], věrní učedlníci Budyš 27b; tu moc dal Pán náš Petru i každému apoštolu i jich potom učedlníku a v životě náſledṅiku Budyš 71a; sectatorem naſlednika MamKapR 139b (Tt 2,14: lid vzácný, následovný dobrých skutkóv BiblOl, ~Lit, ~Pad, ješto by následoval ~Praž, následující EvOl) Srov. následovník
Ad 1: za lat. insecutor stč. též honec