nákladník, -a m.; k nakládati
1. přívrženec, stoupenec: povstaniž, bože, proti těm, jenž se protivie pravdám tvým, hubiece jich milovníky, nakladnyki, chtiec je utlačiti KancJist 76; také v tom chtějíce nás i nákladníky naše a korunu naši v škodě opatřiti ArchČ 4,307 (1476). – Srov. nákladcě
2. jur. podnikatel v těžbě drahých kovů, investor: pokudž kruntovniemu pánu i také nákladníkóm a kverkóm dolovním neb lenšaftním příslušie [urbura] ArchČ 16,268 (1484); než po vyjití těch let má s kverky a nákladníky svými urburu i všecky poplatky… dávati a platiti ArchČ 18,48 (1498); aby voni s kverky, nákladníky a tovaryši svými mohli… zlata, střiebra i jiných kovuov buď v dolech starých hledati, aneb znovu dobývati ListářPlz 2,413 (1500)
3. jur. držitel domu nadaného právem vařit pivo: nakladniky, kteří piva vařie ArchKol (1499)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
nákladník, -a, masc., Bierverleger: nakladniky, kteří piva vařie KolB. 133a (1499); aby každý… nakladnik z jedné každé polovice várky… 1 kopu gr. č. dal KolA. 118b (1595).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nákladník m. přívrženec, stoupenec; podnikatel, investor
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nákladník m. = kdo činí náklad, pomáhá, přeje; straník
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.