nákladcě, -ě m.; k nakládati
čí přívrženec, stoupenec: zatiem pověděno bylo, že ciesař Jindřich v Nápuli umřel byl, pro něžto Přemysl vzvěděv to z svými nakladczy ku Praze tržéchu PulkB 151 (~N) et sui fautores. – Srov. nakládati 4, nákladník 1
Za lat. fautor stč. též přietel, pomocník. Srov. též nádržník, následovník 3