nuzitel, -e m.; k nuziti
1. trýznitel, sužovatel, utiskovatel: Achan zamútitel nebo trýznitel nebo nuzytel VýklHebrL 174b (~K) tribulator vel necessarius. – Srov. nutič, nuzič, nuzník 1
2. (koho) kdo bezohledně vymáhá peníze (na někom), kdo odírá (někoho), vyděrač; v bibli vymahač daní (za lat. exactor): že jsú nuzytelé neb násilníci chudých sirotkóv a vdov, kteříž je od zbožíce jich mrtvých přátelóv tisknú HusKorCh 104a; přikáza [faraón] v ten den vládařóm nad diely a nuzitelom lidu řka BiblPad Ex 5,6 (těm, jenž nuzili lid ~Praž, starostám lidským ~Card, ~Ol, ~Lit) exactoribus populi; podrobie [Židé] nuzitele své BiblPad Is 14,2 (~Praž, dráčě ~Drážď, ~Lit, Pror) exactores; kterak jest přestal nuzitel, přestala jest dan? BiblPad Is 14,4 (násilník ~Drážď, ~Lit, ~Praž, Pror) exactor; ať snad nedá [protivník] tebe k súdci a súdce dá tě nuzyteli a nuzytel pustí tě v žalář RokLukA 272b (L 12,58 exactori: šacéřovi EvOl, pověžnému BiblOl, biřici ~Lit, ~Pad, ~Praž). – Srov. násilník 5
Ad 2: za lat. exactor stč. též bércě, ukrutník